[ Pobierz całość w formacie PDF ]

��kal o Majerovi. Dal se celkem sn�sti, jako ticho. A na Maje-
rovi bylo va
echno tichem; va
e jako tich� p�d b�l�ch, kv�tin-
n�ch pl�tk�; a pomal� klopen� jeho v��ek s dlouh�mi brvami
v okam~
ic�ch rozpak� uv�d�lo Jen�ka dokonce v nada
en�.
Majer b�val v rozpac�ch �asto. Zejm�na pro va
e, co se t�kalo
~
ensk�ch - - -
Z�stali samotni. Jen�k usedl na pelest postele, Majer p�e-
a
el k oknu. Ml�eli chvilku. Pak se optal Jen�k:
 Co nov�ho?
Epidemie takov� byla v Praze, vypravoval Majer. T�i ned�-
le m�li pr�zdno ... A co on, Ratkin?
Ale Ratkin p�eslechl ot�zku. Ml�el a luskal klouby rukou Majer
na� n�kolikr�te pohledl rozpa�it� pod dlouh�mi brvami. Pak
�ekl tia
e:  P�jdu u~
.
Ale tu se Ratkin vytrhl:
 Ne, ne, z�sta� jea
t� ...
Uhodil n�kolikr�te zae
atou p�st� o koleno, jeho obli�ej
svedl krati�k� z�pas o �sm�v, letm�, trapn� �sm�v kolem
o��, zat�mco vt�hl rty mezi zuby a hryzl je.
 Jak vid�a
, p�ijel jsem na poh�eb, �ekl potom.
 Ale ne ...
Majer cht�l jea
t� d�le odporovati, ale tu vea
la slu~
ka. Stm�lo
se u~
, ptala se, m�-li p�in�sti lampu.
Ne, nen� dosud pot�eb�. Kdy~
odea
la, Ratkin vstal a p�istou-
pil k Majerovi. V posledn�m zbytku sv�tla b�lil se jeho obli�ej.
 A ... na kn�ze si dosud hrajea
? Ratkin�v hlas byl zl�. Ma-
jer neodpov�d�l.
 A jak� je b�h, co si mysl�a
? Spravedliv�, dobr�, vi�?
 P�esta�, �ekl tia
e Majer.
 V p�smu stoj�: spravedliv�, dobr� ... Tedy je, co? Po�kej ...!
Napadlo mu cosi, zaujalo jej to z�ejm�, bylo slya
eti ve tm�
jeho zrychlen� dech.
 Po�kej ...! Dejme tomu: ty si hrajea
na kn�ze. Nechcea

se t�m naprosto rouhati, naopak, tv� zbo~
n� dua
e chce n�
kudy ven, nic jin�ho. Ale m�a
monstrance, hostie, n�podob�a

slou~
en� ma
e ... a tu by b�h najednou rozsoudil, ~
e takov�hle
v�ci nehod� se ku h�e, ~
e se rouh�a
a ~
e zaslou~
�a
b�t potres-
t�n ... A potrestal by t� t�m, ~
e by poslal nemoc na tvoji ma-
minku, nechal by ji n�kolik dn� se tr�pit a pak um��t. Po�kej,
co jsem cht�l ��ci ...?
Ratkin se p�erua
il a mnul si �elo.
 Nev�m u~
..., �ekl ponu�e. Pak si op�t vzpomn�l, a jako by
mu byl Majer odporoval, �ekl prudce:
 Je to tak ... tak .... zrovna tak! Co~
jestli se m� matka tr�p�
a um�e pro m�j h��ch?
 Jak� h��ch? zamumlal Majer.
 M�j h��ch. M�j! Ne - tv�j! Tys nesp�chal. Ty nikdy nesp�-
a
ea
. Co~
j� jsem si h��a
n� mya
l�nky jen tak z vymyslil ? Nevy-
myslil. Po�kej ... �eknu ti ... Kdyby t� ~
ensk� k sob� do poko-
je zavolala a: tady mne m�a
, d�lej se mnou, co d�laj� mu~
a
t�
s ~
ensk�mi, - co bys ty ud�lal? Dal bys se do k�iku a utek bys.
Nebo snad i padl p�ed n� na kolena a s pl��em ji prosil, aby
p�estala. Mysl�m, ~
e bys takov�ho n�co jist� ud�lal A, hle�, j�
neud�lal. Pro�? Proto~
e ...proto~
e ... to je pr�v� to, co nev�m ...
Pokua
en� odolat m�m, to v�m, ale jak m�m odolat, to nev�m ...
Na boha v tom okam~
iku si vzpomenout, ano - ale, pro� jsem
si nevzpomn�l ? Vid�a
, b�h v�d�l, ~
e jsem takov�, ~
e neodo-
l�m -a p�ece nastra~
il mi pokua
en�, ~
e jsem neodolal - -
Zamlkl na okam~
ik a �ekl pak dut�:
 B�h nen� dobr�, nen� spravedliv� ...
Ve tm� bylo mo~
no zpozorovati prudk�, odm�tav� pohyb
Majerovy ruky.
 To je h��ch ..., zazn�lo odtamtud pod�a
en�.
Jen�k p�ilo~
il ob� ruce ke sp�nk�m a jel jimi pomalu po obou
tv���ch; byl to zoufal� posun d�tinn� bezradnosti. Opakoval to
n�kolikr�te. N�hle se va
ak ruce zastavily a Jen�k �ekl zvolna,
a ka~
d� slovo bylo svalen� balvan:
 Ae
- trest�! Ae
- se mst�! Ae
mne - zaa
l�pne!
Zavrt�l hlavou.
 Ne! To ne! Ae
mne te� slya
�, co ��k�m: Nev���m, - ~
e je b�h!
Op�t prudk�, odm�tav� pohyb Majerovy ruky.
 Ratkine!
Ale Ratkin - v�lel balvany.�sta jeho byla k ud�ven�
napln�n� mno~
stv�m slov, jak ~
vane�ky rozkousan�ho srd-
ce. Kdosi hnal se jeho nitrem s polnic� u �st. Musil mluviti.
Musil ~
alovati, ukazuje na vin�ka prstem. Ale zd�lo se mu, ~
e
to nemluv� on, n�br~
~
e n�kdo jin� k�i�� to z jeho nitra. Jak t�~
-
k� hrozen vzpoury, zrnko k zrnku, hromadila se nesouvisl� slo-
va u jeho �st. Ne, nic mu nen� po lidech!
Lhou! Klamou! Hrajou komedii! Bloudit ho nechali, do va
e-
ho vr�~
et hlavou! Je hotov s lidmi! A b�h si hr�l v~
dycky
na schov�vanou! I s bohem je hotov! Se va
�m hotov!
Se va
�m hotov!
Neoby�ejn�m steskem n�hle v n�m va
echno rozbolelo
a mus� zem��t! Tak ml�d, tak ml�d, opakoval so st�le a zn�lo
to v jeho nitru jako vol�n� kuka�ky. `
el kdosi, m�l sklopenu
hlavu, obli�ej v dlan�ch; byla to d�vka a plakala, nad n�m pla-
kala. Jen�k nevid�l jej�ho obli�eje, ale byl kr�sn�, sv�tlo j� pr�a
-
t�lo mezi prsty a kolem jej�ch rt� bylo teplo, v�nek ji~
n� a vonn�
.... Nepla�! Nepla�! Mus� to b�t! Pod kvetouc�mi jablon�mi si
na mne vzpome�!
Tak ml�d! Tak ml�d! Hladil se po vlasech. Byly tak hust�
a m�kk�. Pak po tv���ch p�ejel n�kolikr�t ploch�ma dlan�ma,
dot�kal se prsty v��ek a rt� a slzy mu tekly z o��; bylo to va
echno
tak mlad� a muselo to um��t! Slo~
il rty v �p�nliv� �sm�v; s ta-
kov�m �sm�vem bude le~
et v rakvi.. T�mto �sm�vem se roz-
lou�� s kr�sn�m a z�hadn�m sv�tem, t�mto �sm�vem napo-
sled po~
aluje a vy�te!
P�edstavoval si va
echny podrobnosti poh�bu; kte�� lid� asi
p�ijdou a jak� bude v�raz jejich obli�eje; a kdy~
mu napadlo,
~
e nad zav�enou rakv� mezi plameny sv�c bude se t��sti sv�-
teln� pruh slunce a v nastal�m tichu zazn� n�hle zven�� zp�v
pt�ka, tu se mu op�t slzy hust� vylily. Zjevovala se mu drah�
a kr�sn� m�sta, na kter� u~
nep�ijde. Stromy pod�l cest, kte-
r� odkvetou bez n�ho, parky, kter�mi budou bloudit d�vky
s jin�mi hochy, m�sta, k jich~
bou�liv�mu srdci se nep�ivine,
cel� a
ir� sv�t h�m�c� jak jedin� velk� orchestr - a ve va
em tom
nikde on! Tiskl ruce ke sp�nk�m.
N�hle poc�til na sv� tv��i cosi jako n��� pohled. V jednom
rohu pokoje st�l kdosi a pozoroval jej. Str�c! Jen�k rozev�el
a
iroce o�i. Nic.
Nikdo tu nebyl v pokoji. I Majer zat�m odea
el, ani~
toho Je-
n�k zpozoroval.
Dv��e se pootev�ely, pruh sv�tla sem vtryskl, volali jej k ve-
�e�i. `
el, ale u dve�� se zastavil. Okam~
ik v�hal. Pak zav�el
dv��e. Op�t okam~
ik v�hal. Srdce se zastavilo. Zaa
eptal po-
tichu:
 Str��ku ... !
Nic.
 Str��ku ...!
Nic, jenom srdce prudce zatepalo. Ano, srdce po�alo op�t
tepati. Nejprve n�kolik nepravideln�ch �der�, jako zabua
en�
na dv��e k�msi, kdo m� nasp�ch; pak hlubok� vyd�chnut�
a nitro naplnilo se zvl�a
tn� �levou, pokojn�m a n�~
n�m polo-
sv�tlem.
Otec toho ve�era hodn� pil. Sed�l tu s rozepjatou vestou,
rud� v obli�eji, zapom�nal se, mluvil mnoho a hlu�n�. Ob�as
sama sebe ok�ikoval.
 Pst ... ae
nevzbud�me m�mu. Sepjal ruce nad vystupuj�c�m
z�hybem b�icha.
 No, lepa
� se to, lepa
�. V�era ve�er bylo h�� ... A �as v�; phodl�
m�, starosti nem�, jedin� d�t� m� z domu ... a ka~
dou chv�li
tahle drah� z�bava s doktory ...
Snad ~
e jej cosi v Jen�kov� obli�eji ok�iklo, pom�tl se po-
n�kud a uznal za vhodno poopraviti se.
 A t�eba ne ka~
dou chv�li ... �ekni: kolikr�t u~
to nebylo ...
A kdyby jen t�ikr�t - nad hlavu je toho! A kdypak j� si tak uleh-
nu? He, co? Ale j� nejsem pro le~
en� - j� tu jsem na tom sv�t� [ Pobierz całość w formacie PDF ]