[ Pobierz całość w formacie PDF ]
tra øekla, ~e nese do Plesu na prodej dílo. ,Jaké je to dílo?
ptal se dále. ,Vlnìné hounì, panáèku, na pøikrývání, snad by
se vám nìkterá líbila, øekla Novotná, rozvázala rychle uzel
a rozlo~ila jednu po døevách. Byla to na místì hodná ~ena, ta
kmotra, ale kdy~ se dala do prodeje, to byla a~ hrùza øeèná.
,To dìlá tvùj mu~, ne? zeptal se jí zase pán.
,Dìlával, dìlával, zlatý panáèku, ale u~ je ~nìch dvì léta, co
dodìlal. Dostal úbyti. Já nìkdy k stavu pøihlídla, nauèila se tkát
a ted je mi to k dobrému. Já také øíkám Madle: Jen se uè,
Madlo, èemu se nauèía, o to tì ani dráb neoloupí.
,Je to tvoje dcera? ptal se zase pán.
,Není moje, je to kmotøina. Ale pomáhá mi nìkdy. Nekou-
kejte se na ni, ~e je malá, zato je sporá a do práce jako hrom;
tuto houni ona dìlala sama a sama. Pán mnì pokle na ra-
mena a pìknì se na mne podíval; jaktì~iva nevidìla jsem tak
pìkné modré oèi, jinak ne~ jako charpa.
,A ty nemáa ~ádných dìtí? obrátil se pán na kmotru.
,Mám jednoho hocha, pravila kmotra, ,dala jsem ho
do Rychnova na uèení. Pánbùh mu dává dar ducha svatého,
uèení jde mu jak by hrál, hezky zpívá na kruchtì, ráda bych
tedy ten nìjaký groa na nìho obìtovala, aby z nìho byl pan
páter.
,A co~ nebude-li chtít jím být, øekl pán.
,I bude, panáèku, Jiøík je dobrý hoch! povídala kmotra. Já
zatím dívala se ustaviènì na tu trubièku a myslela jsem si, jak
to asi skrze ni kouká ten pán. Ale on mi to musel zrovna
na nose vidìt, najednou se obrátí ke mnì a povídá: ,Ty bys
asi ráda vìdìla, skrze ten dalekohled vidìt, ne?
Já se zaèervenala a nemohla jsem ani oèi pozdvihnout,
kmotra ale vyjela: ,Ona myslela Madla, ~e je to floutna a vy ~e
jste muzikant. Já jí to ale povìdìla, kdo jste.
,A ty to vía? smál se pán.
,Inu, já nevím, jak vám øíkají, ale to vy jste jeden z tìch, co tu
chodí dohlí~et na ty lidi, a skrze tu trubièku se na nì díváte,
ne-li?
Pán se smál, a~ se za boky bral. ,No, povídal, ,to poslední
jsi, matko, trefila. Chcea-li se skrze tu trubièku podívat, tedy
se podívej, brátil se ke mnì, kdy~ se byl notnì vysmál, a pìk-
nì mi polo~il trubièku k oku. To jsem vám, lidièky, své divy
spatøila; v Jaromìøi zrovna lidem do oken jsem vidìla a ka~-
dého pìknì pozorovala, co dìlá, jako bych stála u nìho,
a daleko a~ na polích lidé co pracovali, vidìla jsem jako pøed
sebou. Chtìla jsem to dát také kmotøe, aby se podívala, ale
ona mi povídala: ,Copak si myslía, to by se pìknì sluaelo pro
mne, starou ~enu, abych si hrála.
,Ale to není k hraní, to je k potøebì, matko, øekl jí pán.
,Inu nechesi je, ale pro mne se to nehodí, øekla kmotra a mer-
momocí se podívat nechtìla. Mnì tak napadlo, kdybych vi-
dìla skrze to sklíèko Josefa císaøe, a dívala jsem se na vaech-
ny strany, a ~e byl ten pán tak velice hodný, øekla jsem mu,
koho bych ráda vidìla.
,Co~ ti tolik na císaøi zále~í, máa ho ráda? zeptal se mne
pán.
,Bodeje bych nemìla, povídám, ,kdy~ ho ka~dý èlovìk pro
jeho dobrotu a hodnost chválí. Vaak se za nìj také ka~dý den
modlíme, aby mu dal pánbùh dlouhé panování a té jeho paní-
mámì.
Pán se jako usmál a povídá: ,Chtìla bys s ním také mlu-
vit?
,I zachraò pánbùh, kampak bych oèi dala? povídám.,V~dye
se mne také nestydía, a císaø je pøece èlovìk jako já. ,Ono to
pøece není takové, panáèku, ozvala se kmotra; ,císaø pán je
císaø pán, a to je pøec jen nìco øíci. Já slýchala, ~e kdy~
se èlovìk podívá císaøi do oèí, zima pochází a horko rozpalu-
je. Náa konael s ním u~ dvakrát mluvil a øíkává to.
,Váa konael nejspía ~e nemá dobré svìdomí, a proto ne-
mù~e smìle se podívat nikomu do oèí, øekl pán a psal pøi-
tom nìco na malý lístek. Ten lístek dal pak kmotøe a povídal jí,
aby ala do Plesu do zásobárny a na ten lístek ~e se jí hounì
zaplatí. Mnì dal ten støíbrný tolar øka: ,Nech si ten peníz na pa-
mátku, abys nezapomnìla na Josefa císaøe a jeho panímá-
mu. Modli se za nìho, modlitba vroucího srdce je Bohu milá.
A~ pøijdete domù, mù~ete øíci, ~e jste mluvily s Josefem císa-
øem! - Doøekl a rychle odeael. My klekly a ~ádná nevìdìly
jsme, co dìláme leknutím a radostí. Kmotra zaèala mi lát, ~e
jsem se tolik opová~ila, a sama se opová~ila také dost. Ale
kdopak by si to byl pomyslil, ~e je to císaø pán. Tìaily jsme
se z toho, ~e snad pøece nemusel se mrzet, kdy~ nás obda-
roval. V zásobárnì vyplatili Novotné tøikrát tolik za hounì, ne~
co ~ádala. My domù zrovna letìly, a kdy~ jsme tam pøialy, ne-
bylo vypravování konce a vaickni nám to závidìli. Máma mi
[ Pobierz całość w formacie PDF ]